BLOG NEAKTIVNÍ!!!!!!!
NERUŠÍ SE, ALE NEAKTIVNÍ NA VŽDY! :(

Nový - MOŽNOST SPOJENÍ S LEIKO!
www.Zakkyte.blog.cz

Mezi Bratry 3

16. února 2012 v 13:31 | Leiko & Riko |  Mezi Bratry
Fžům, tak jste se dočkali, jsem opožděná ^^ ..ještě dneska 4, a pak konečně vytoužená 5 s YAOI textem ! ^^ ...
Hezké počteníčko, zanechte koment, děkují Leiko & Riko.

Uchiha Itachi

Po celé tři dny se mnou Sasuke nepromluvil ani jediné slovo. Moc jsem se mu nedivil.Kdyby na mě někdo takhle zařval jako jsem to udělal já nemluvil bych s nikým aspoň týden. Zrovna jsem dodělával večeři když se nachomítl v kuchyni. Jen pokýval hlavou na pozdrav a já mu to oplatil. Ovšem dost mě to mrzelo že se spolu nebavíme. Sasuke se více než dříve zavíral v pokoji. Kdž jsem k němu chtěl jít vždy bylo zamčeno. Dal jsem jídlo na stůl a poodešel ke dveřím.
,,Sasuke?" začal jsem poněkud zlehka. Počkal jsem až jeho oči našli ty mé a pak jsem pokračoval.
,,To co jsem ti řekl.Mrzí mne to. Neměl jsem právo na tebe tak vyjet" povzdychl jsem si.
,,Omlouvám se" s těmito slovy a sklopenou hlavou jsem se posadil na gauč v obýváku a snažil se dívat na televizi kterou jsem vůbec nevnímal.
Vše mě to tak mrzelo. Nedokázal jsem udělat nic pořádně. Vždycky z toho vznikla jen hádka.
Svoje vlasy jsem měl rozpuštěné a jelikož jsem měl volno v práci ani jsem se neobtěžoval je učesat jelikož to bylo zbatečné. Seděl jsem na sedačce v teplákách a jakémsi tričku a jen tupě zíral.
Už by se mnou mohl mluvit.Projelo mi hlavou. Takhle by rodina fungovat neměla.Dodal jsem si a sebral ze stolu noviny.
Velký titulek cosi hlásal. Trochu mu přeběhl mráz po zádech když jsem se dočetl že má sestra z nemocnice Haruno Sakura byla zavražděna.
Kam ten svět spěje? Pomyslel jsem si a odložil noviny. Koutkem oka jsem sledoval Sasukeho. Nedokázal jsem si představit že by se jemu něco stalo.



Uchiha Sasuke:

Od té události v koupelně, jsem sním nehodlal mluvit, nevím proč, bál jsem se že, no já ani sám nevím, ale nechtěl jsem. Chtěl jsem se od něj držet co nejdál, takže jsem chodil do školy, do pokoje, kde jsem se zamkl, jít se najíst i když jsem si držel patřičný odstup. A pak jsme se šel jen vysprchovat a zase spát. Takovéhle byli moje dny, poslední dobou. Zrovna jsem šel do kuchyně se najíst, sedl jsem si a nimral se v tom. Neměl jsem hlad, přišel jsme si jako největší prase na světě. Pak jsme ale uslyšel jeho omluvu. Byla upřímná, došlo mi že ho to asi vážně mrzí že sním
nemluvím, a ještě si myslí, že je to kvůli tomu, jak na mě řval. Odešel, já jsem odnesl stále plný talíř, přešel jsem k futrům, které rozdělovali kuchyň a obývák. Itachi seděl na pohovce, měl rozpuštěné vlasy, a jeho pohled se upíral na noviny. Nejspíš měl plnou hlavu starostí, neboť se tvářil sklesle, ale na mě působil roztomile. Počkat, roztomilé?
Už zase tyhle moje zvrhlí myšlenky, nenávidím se! Otočil jsem se, a šel si sednou na své místo v kuchyni, něják se mi nechtělo do pokoje, prostě jsem tam tak stál a civěl. Nevím jak dlouho jsem tam tak civěl, ale po chvíli mi klesla víčka, a já se propadl do říše snů. Probral jsem se, v poněkud teplé náruči. Zamrkal jsem, a všiml si že mě Itachi nese po schodech nahoru. Když jsem si všiml že na mě koukl, rychle jsem zavřel oči, a dělal že stále spím.
Bylo to příjemné, divil jsem se, že má Itachi takovou sílu. Opatrně otevřel dveře od mého pokoje, a jemně mě položil na postel. Pohladil mě po vlasech, příjemně mě zahřálo u srdce. Přikryl mě, vtiskl mi polibek na čelo, a něco zašeptal. Nerozuměl jsem co, ale bylo mi to celkem jedno. Slyšel jsem zašustit papír, a pak jsem si vzpomněl na moji kresbu.
Prudce jsem sebou škubl a otevřel jsem oči, nemýlil jsem se, Itachi na ni vážně koukal, podivně se mračil, nelíbilo se mi to a to vůbec. Nechtěl jsem, sním mluvit, vím že by se vyptával co to je, tak jsem ze strachu své úhlovky znovu zavřel.


Itachi Uchiha

Seděl jsem ještě nějakou chvíli u televize a sledoval místní zprávy. Když jsem nakoukl do kuchyně všiml jsem si že můj malý bratr usnul přímo u stolu. Vypadal tak roztomile když spal. Musel jsem se jednoduše pousmát. Opatrně jsem jej zvedl a namířil si to k jeho pokoji. Opravdu si nepamatuji kdy jsem tohle udělal naposledy. Díky tlumenému světlu v domě jsem byl rád že nijak nejde vidět jak se trochu červenám.
Vyšel jsem pomalu schody a vešel do Sasukeho pokoje.Opatrně jsem jej položil do jeho postele a pořádně přikryl. Následovala malá pusa na čelo a pak jsem se otočil. Všiml jsem si jakésy kresby na jeho psacím stole. Vzal jsem tento kousek papíru do rukou a trochu se zamračil. Byl jsem tam já....ale jak by se to dalo říct byl jsem oběšen. S povzdychem jsem ten papír zase položil a koukl se na Sasukeho.
Musel jsem se usmát. Vždyť na to měl plné právno.Já byl ten co jej zklamal. Ještě jednou jsem jej pohladil po tváři a pomalým krokem se vydal k sobě.
Posadil jsem se ke svému pracovnímu stolu a začal se věnovat své práci doktora. Oči mne pálili a tak jsem toho moc neudělal. Když jsem se zaposlouchal zjistil jsem že bratr má nejspíše noční můru protože křičel na všechny strany.
Posadil jsem se na okraj jeho postele a lehce jej vzal za ruku. Sasuke ještě něco zamumlal a dále poklidně spal. Nevím proč ale bavilo mě jej pozorovat. Měl při tom takový nevinný výraz.
Když jsem si byl jistý že je už vše v pořádku došel jsem k sobě do pokoje a upadl do postele. Moje vlasy se rozházeli všude kolem mé hlavy a já konečně usnul. Ale i tak se mi nespalo dobře. Noční můry na sebe nenechali dlouho čekat.
Stál jsem na chodbě nějakého domu a všude kolem mne byla krev . Měl jsem strach.
,,Sasuke?"zavolal jsem všude ale jedinou odezvou mi byl jakýsi pláč. Rozběhl jsem se za tím hlasem.
,,Sasukeeeeee!!!!!" Zakřičel jsem z plných plic.
,,Ne! Nech ho být!" zařval jsem na muže který právě chtěl mému bratříčkovi ublížit.

Ani nevím kolik toho jsem zakřičel nahlas.

Sasuke Uchiha:

Slyšel jsem, jak zaklapli dveře, Itachi nejspíše odešel, uklidnil jsem se a snažil se usnout. Povedlo se, ani né za pár minut jsem bloudil ve snu, avšak, řekl bych spíše, v noční můře. Stál jsem na pláži, moře bylo rudé, a všude leželi mrtví lidé. Začal jsem křičet co se to děje. Pak jsem si všiml, že na
vysokém útesu, stojí můj bratr. On, on se probodl a následoval jeho pád dolů. Křičel jsem, jak nejvíc jsem mohl. Běžel jsem za ním, nespadl do vody, přistál na placatém kameni. Přiskočil jsem k němu, slzy mi tekli proudem, a já se díval, jak jeho vyhaslé černé oči nečině zírají před sebe, a jeho
břicho krvácí. Sebral jsem mu nůž, lehce jsem se otřásl, a přerývavě dýchal.
Čepel nože, jsem si zabodl hluboko do břicha. Moje tělo se samovolně svezlo na zem a moje hlava dopadla na Itachiho. Náhle bylo vše bíle, citíl jsem něčí ruku na mé dlani a mě polil pocit bezpečí. "Itachi" Zahuhlal jsem a znovu jsem usl, tentokrát to byl lepší sen. Byli jsme sami, v domě Itachi mě políbil na šíji - náhle mě probudí křik. Slyším své jméno, prudce vstanu z postele, a rozeznávám, že to křičí Itachi. Jako neřízená střela, jsem vlítl do jeho pokoje, ihned jsem klečel u Itachiho postele, a mrkal, co se děje. Chytl jsem jeho dlaň do té své, vyhoupl se na postel, a lehl si vedle něj. Jeho paže, mě okamžitě obemkli kolem pasu, a pořádně si mě přimáčkl k sobě. Nevadilo mi to, tvář měl položenou na mé hrudi, jeho rty, byli mírně našpulené. Tak moc jsem chtěl, dlouho jsem srovnával pro a proti, proti bylo více, avšak jsem to
udělal. Nadzvedl jsem si ho blíže k obličeji, dlaňemi jsem ho opatrně vzal za bradu, a jemně se otřel o jeho rty. Sledoval jsem reakce, nic dělal. Ovšem když jsem přimáčkl své rty na ty jeho. Mírně se otřásl a něco zamumlal. Udělal jsem to znovu, ale jazykem jsem jemně olízl jeho horní ret. Měl tak měkké rty, tak horké a jemné, tak dokonalé. Teď jsem si všiml, že se jeho víčka zatřásla a okamžitě jsem přestal. Pevně jsem semkl oči k sobě a dělal že spím. Cítil jsem jak se nadzvedl, nejspíš nechápal, co tu vlastně pohledávám. Slyšel jsem mírné mlasknutí, jako kdyby si olízl rty, došlo mi, že nejspíš pociťoval doteky mých rtů, ale jen tiše doufám, že na nic nepřišel.

Itachi Uchiha

Jakmile jsem se probral z té noční můry všiml jse si že vedle mě v mé posteli leží můj mldší bratr. Jen jsem se posumál. Nejspíše měl špatný sen. Pomyslel jsem si a pak jsem semkl rty. Byli jaksi mokré ….jako kdyby....zahleděl jsem se na svého bratra který jak se zdálo spal. Ne,tak to určitě není . Ale i tak jsem se při té myšlence pousmál.
Opatrně jsem vylezl ze své postele a Sasukeho pořádně zakryl. Nemohl jsem si odpustit jej políbit na tvář.
Velice tiše jsem si zalezl do koupelny a zapl si teplou vodu. Ta noční můra nebyla moc příjemná. Potřeboval jsem sprchu. A tak jsem ze sebe shodil tepláky a tričko a zalezl si do sprchy.
Cítil jsem se příjemně když jsem cítil tu vodu. Najednou jsem zaslechl kroky a tak jsem zpozorněl.
Sasuke otevřel dveře od koupelny a trochu se zarazil. Ještě štěstí že sprcha byla obestavěna neprůhlednou stěnou.
,,Sasuke? Proč nespíš?" optal jsem se jej a vypl vodu. Sebral jsem ručník a obmotal jej kolem svého pasu a až poté vylezl ze sprchy. Sasuke tam stál na místě s lehce červenými líčky a koukal se na mě.
,,Děje se něco?" optal jsem se starostlivě jelikož mi to bylo trochu divné.
,,Neměl by jsi něco k jídlu?" otázal se rozespale a já se začal tiše smát.
,,Ale jistě bráško.Jen se obleču ano? Počkáš na mě v kuchyni?" požádal jsem jej otázkou a on jen přikývl.
Opravdu v tomhle stavu vypadal moc roztomile.Přímo až k zulíbání. Jen jsem si povzdechl a hodil na sebe oblečení. Když jsem vešel do kuchyně Sasuke seděl na židli a v očích měl jakési jiskřičky.
,,Co se děje? Nevidím často že by jsi ve dvě ráno nespal" zasmál jsem se pro sebe a nakouk do lednice.
,,Tak co to bude mladý pane?" zapanáčkoval jsem mu aby se rozesmál a udělal jsem u toho zvláštní ksicht.
A povedlo se viděl jsem v jeho tváři jak se snaží aby se nerozesmál.


Sasuke Uchiha

Ležel jsem, a čekal. Pak jsem ucítil jeho rty na mé tváři, a následně se zvedl z postele a pořádně mě přikryl. Byl jsem rád, ani pořádně nevím proč, ale chytla mě dobrá nálada. Odešel, a slyšel jsem, téct vodu. napadla mě taková zvrhlá myšlenka, udělám, neudělám? Pusa mi také vyšla, tak proč to nezkusit.
Vstal jsem z postele a tiše přešel ke dveřím koupelny. otevřel jsem je, a lehce se zarazil, jelikož měl Itachi oblečení na druhé straně, můj plán ztroskotal. Pak jsem uslyšel že na mě volá, sakra všiml si mě. Náhle předenou stál jen s osuškou kolem pasu, a s nechápavým pohledem se mě ptal,proč nespím, a co se děje. Rozpačitě a s rudými tvářemi jsem zareagoval. "Neměl by jsi něco k jídlu?? Dobře, byla to první věc, co mě napadla, sice jsem hlad vůbec neměl, ale bylo to první, co mi přišlo na jazyk. Samozřejmě mi neunikla dávka nadšení z jeho hlasu, jelikož byl nejspíš rád, že sním mluvím. Poslal mě do kuchyně, tak jsme mu vyhověl, šel jsem do kuchyně a sedl si na židli. Pak tam konečně přišel, s úsměvem, se mě zeptal, proč nespím. To radši nechtěj
vědět, bráško. Prolétlo mi hlavou. Optal se, co bych chtěl k jídlu, s takovým směšným obličejem, že jsem tak, tak zadržoval smích. Pak jsem chvilku přemýšlel, co bych dokázal strávit. "Prosím, chtěl bych rýžové kuličky" Ušklíbl jsem se. On se jen usmál a začal dělat kuličky.
Vstal jsem ze židle, a ruce obmotal kolem jeho pasu. Stuhl, cítil jsem to. Jednou rukou jsem mu zajel pod tričko, a jemně kroužil po jeho břišních svalech.
Itachi jen stál jako opařený, neodporoval jen měl prudce rozevřené oči, a snažil se dýchat klidně, po tvářích se mu rozlehla červeň. Pravou rukou, jsem mu zajel pod tepláky a začal jsem krouživými pohyby jezdit přes jeho boxerky. Viděl jsem, jak křečovitě zavřel oči.
________________________________________________________________________________________________________________
Náná, nop, nic extra, ale už se to blíží :'DDDD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lee Scarlett Yukio-sama ♥ Lee Scarlett Yukio-sama ♥ | Web | 16. února 2012 v 15:29 | Reagovat

Taky chci! Hrniček by mi bohatě stačil :D
Kde jsi ho koupila? :D nebo máš vlastní výrobu? ^^

2 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 16. února 2012 v 15:43 | Reagovat

oh moc kawai :) už se začína rysovat uchylnost :PPP těším na pokračko :D

3 Nana Valentine :* Nana Valentine :* | 16. února 2012 v 17:33 | Reagovat

OMG Tak to je překrásný...! Rychle další díl, nebo umřu!

4 Saulove Saulove | 16. února 2012 v 17:48 | Reagovat

ČEKÁM NA POKRÁÁÁÁÁÁÁÁÁČO!!!!!!!!!!!!!!!!

5 Hizukimaru Hizukimaru | Web | 16. února 2012 v 17:52 | Reagovat

Tys to nelidsky utla...!!!! Prosím... já už se fakt nemůžu dočkat!

6 Lucík tvé SBčko Lucík tvé SBčko | Web | 16. února 2012 v 19:42 | Reagovat

Já chci pokračování. xDD

7 Ája Ája | Web | 26. února 2012 v 10:45 | Reagovat

Já čekala, že na tom obrázku bude nějaká prasárna a on jen oběšenej Itachi xDD ...Sasu, zklamal si mě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama